U12: Nezapomenutelný víkend plný emocí a týmového ducha

Minulý čtvrtek jsem byl zachycen. Pracuju ve fabrice, kde sice nevyrábíme nějaké futuro technologie budoucího století, ale i tak si praotech Japonec logicky chrání svoje know-how. Osudný čtvrtek jsem šel domů dřív – vyzvednout Lindu a klučisko z porodnice. Takže v dobré náladě a ani ve snu by mě nenapadlo, že má na mne někdo políčeno. Převlíknout v šatně, přebout a hurá k vrátnici, kde jako vždy chtěl šerif u vidět obsah batohu: peněženka, brejle, cédéčka, krabička od svačiny, klíče a discman. (Jooo děcka, poslouchám discmana…přestaňte se smát a někdy to zkuste. Kdo má za ušima, pozná rozdíl mezi CD a mp3 při prvním tuc tuc.) Už jsem skoro odcházel, když se šerif se ještě zeptal: “Co máte v tom černým futrále?”
(Tak tomu říkám zmrdvýchstání)
“Discmana”, povídám. ”
“Ááááá, tak to je zlý!”, tetelí se blahem a vzrušením šerif. Nechápu situaci.
“Máme tady záchyt, pane Novotný!”, šerif se do sluchátka skoro zalyká.
Po chvilce dorazí zdejší bezpečák Novotný:”Tak co máte?”
“No jen mu to ukažte!” kontroluje situaci šerif.
Ukazuju to.
“To” je moje jediná úniková cesta z reality open space kanclu. “To” je můj milášek. “To” je zde, jak se ukazuje také ilegální.
Bezpečák Novotný to nechává protentokrát plavat s tím, že příště se mnou jinak zatočí. Ještě než odejdu, tak se ujišťuji, že se v kauze zadrženého špiona LG nebo nedej Bóže od Sonyho bavíme a discmanu. Věcičce, která neumí fotit, natáčet a ani nahrávat. Jsem ujištěn, že ano. Překvapen nejsem.
Tisíc chytrých telefonů denně projde touhle vrátnicí bez zájmu ochranky, ale discman, to je zřejmě jiný kalibr.
Sice mi to trochu pokazilo náladu na půl dne, ale závěr jsem si udělal tento:
Šerif konal svoji pracovní povinnost a to tak, že velni dobře. Po týdnech mravenčí práce a sledování má konečně záchyt a třeba dostane i prémie. Vždyť je tady v práci.

Týž den jsem si jel vyzvednout kolo do prodejny/opravny Flos. V roce 1994 když jsem dělal v SV Sportu, sídlili jsme s bratry Flosovými (jeden prodával podlahové krytiny a druhý kola) v jednom průjezdu. Tehdy jsem si u Milana koupil první kolo. A pak další a další. Hrozně se mi líbila ta péče, kterou Milan kolám dával. Pamatoval si, komu jaké kolo prodal. On vůbec prodával a prodává stylem, který je fajn. On poradí a nechá to na tobě. Nemáš pocit, že to musíš koupit.
Takže jsem si jel vyzvednou kolo po opravě, mělo to stát tisícovku. Po obhlídce kola dávám Milanovi litr a ten mi stovku vrací. Prostě sleva. Přidám ještě sedm pětek a kupuju si blatníky. Zase mi dává slevu, prej na pívo. Když odcházím, tak se ještě zmiňuje, že to osmikolečko zkoušel a jak řikal, že to bude na 99% potřeba vyměnit, tak prej je to ještě dobrý (mě se to zdálo nějaký levný) a že je to zbytečný zatím kupovat. Kdyby něco, ať se ozvu. Tak tenhle Milan byl stejně jako šerit taky normálně v práci.

V prosinci jsem shodou náhod ocitnul v Mountfieldu a když už jsem tam byl, mrknul jsem se na bazény. Ten co má soused Hozik, stál 37 000 Kč. V pátek jsem objevil, že Mountfield má na bazény akci 1/3 ceny, tak jsem ho poptal. Ten samej co v prosinci mi akčně nabízejí za 79 000 Kč. Dělaj si prdel?