Ragby vozíčkářů
Na výjezdním zasedání ČSA v Nymburce jsem měl možnost vidět turnaj v ragby vozíčkářů a dost mě to dostalo. V tělocvičně rozměru házenkářského hřiště se hrálo na dvou půlkách na šířku. Týmy o čtyřech borcích se snažily dostat míč za koncovou čáru a většinou se jim to i přes úpornou obranu podařilo. Co přejetí zadní čáry alespoň jedním kolem to bod, myslím, že tomu říkali gól.
Z dění na palubovce odvozuji, že pokud hráč přejel střední čáru, musel alespoň jednou dribnout o zem. Sebrat šíleným jezdcům míč byl evidentně těžký úkol. Vypíchnout přihrávku z vozíku se podařilo jen výjimečně. Hráči se tedy víc než ostře atakovali najížděním do sebe jako při autodromu. Speciální vozíky s vylepšenou stabilitou vetšinou zabránily vyklopení hráče. Síle nárazů odpovídal i vzhled vozíků. Vypadalo, jako když každá tahle sportovní kára nejdřív projde kreštestem.
Pokud si borci brali time, tak jen pro opravy svých strojů. Technici bleskově řešili drobné opravy a vyměňovali píchlá kola.
Některé týmy spíše kombinovali a dostávaly se do přečíslení přihrávkami, jiné spoléhali na brejky. Co mě naprosto zvedalo ze židle byly, neskutečné blafáky některých hráčů. Doleva, doprava, pocem, kam jedeš a a teď zabrat a vlítnout mezi dva obránce na koncové čáře. Prásk!
Celá hra byla nesmírně rychlá a pro diváka atraktivní.
Ani jednou jsem neviděl protesty na výroky rozhodčích nebo nevraživost vůči soupeři. Možná náhoda, možná ti chlapi něco takového prostě neřeší.
Pánové klobouk důle. Jste vostrý jak sviňa!
