U12: Nezapomenutelný víkend plný emocí a týmového ducha

Dovolím si malou vsuvku na téma Jak se hraje t-ball aneb co jsem za ten rok pochytil. T-ball, jaký jsem poznal, není v drtivé většině případů pojímán jako příprava na baseball – pálení proti nadhozu. T-ball je vlastní disciplína. Jak se to hraje? Když jste na pálce, vybere si nějakého Marňáka a všechny děcka naštělujete tím směrem. Někdy pálkaři zaujímají v boxu krkolomné pozice. V průměru najdeme tak dva chytrolíny v každém týmu, kteří se postaví přímo za domácí metu (každou nohu v jednom boxu). Úkol totiž zní, odpálit na Marňáka stůj co stůj. Kdyby si šel Marňák odskočit, tak do něj budou střílet cestou do kadibudky, ať už by byla kdekoliv.

Chytrolín se dostane na metu a tím začíná fáze dvě. Chytrolín R-1, kterej na stativu už dávno nemá co dělat, začne na školkáče, co jsou rádi, že si dají lapačku na strávnou ruku, zkoušet run down. To nakonec vždycky vyústí doběh po sérii přehozů ve chálihodné snaze Chytrolína odchytit. Poté se opět pokračuje fází jedna – natočení v boxu a to celkem šestkrát v každé směně.

Naše děcka na to koukají jak z jara a povídaj: Wejné a kam je nejlepší pálit? Na trojku, co?
Ne děti, nejlepší je pálit za plot!

Já bych celkem rozumněl cílenému odpalu nějakým směrem, pokud pálkaře posunu boxem dopředu a dozadu (neděláme to). Ale natočení k jedničce nebo ke trojce je prostě pro mě dílo zkázy.

Abych jen neremcal navrhuji řešení. Pro t-ballové kategorie bych používal pálkařské boxy široké 1 stopu (cca 30cm), případně jen čáru, na které musí mít pálkař obě nohy. A bylo by po špatnostech.

wayne