Teva
Je už jen málo věcí, které ještě fungují. Buřty se nedělají z masa, jahodová marmeláda není z jahod, med a vajíčka nikdy neviděli včelu nebo slepici, čerstvé pečivo je zamrazené a opět rozmrazené. Zboží se vyrábí tak, aby přežilo záruku, do aut montují kurvítka, aby měly servisy ryto. A do toho všeho, jsem jako by z jiné planety, náhodou objevil sandále Teva. Ty první odešly do obuvnického ráje po deseti letech úporného nošení. Párkrát se se mnou koupaly i v moři. Strávili jsme spolu hodně času. Chybí mi. Naštěstí jsem zjistil, že výrobce stále existuje a dokonce je možné je zakoupit i u nás. Což se také stalo. Dobré zkušenosti mám s nákupem na www.hanibal.cz.
Další obchodní zkušenosti jsem pořídil v Electroworldu. “Kdepak máte SD karty?”, ptám se pikolíka. “Někde támhle”, ukazuje “prodavač” přes celou prodejnu, čímž pro něj celá záležitost končí. No nic, chyba jednotlivce. O několik měsíců později, jsem si z letáků, kterých nám mimochodem za jedno školní pololetí přišlo 36kg. Tedy do celé naší ulice 396 kg. Kolik to asi bylo do naší obce? 1000 obyvatel děleno třema (průměrný počet osob v domácnosti) = 333 baráků krát 36 kg za půl roku = 11988 kg za půl roku. Za rok to tedy odhadem dělá 24 tun!
Zpět k mikrovlnce. V regále jsem tu svoji letákonou mikrovlnu Whirpool našel hned. Byla vyprezentovaná, že se nedala přehlédnout. Pod regálem byly krabice s mikrovlnkami Whirpool, tak jednu beru jedu ke kase.
“1599” povídá prodavačka.
????? Jak to, má stát 1299??
“Ta vystavená je poslední, nezmete si tuhle?”
No nevezmu a sem už nejdu. Zkoušejte si tyhle vaše marketingové triky (svinstva) na někoho jiného. Nebo ještě lépe na nikoho.
Ztratili jste zákazníka. Navždycky. Když se naseru, tak to stojí za to.
A zase na začátek.
Je fajn, že ještě někdo vyrábí boty, co něco vydrží. Je fajn, kupovat tam, kde mají o zákazníka zájem. Venku je kosa, ale dneska půjdu v sandálech.